Historie obce Kostelec

     První písemná zmínka o Kostelci u Heřmanova Městce je z roku 1 257. Na návrší nad vsí stávala tvrz obehnaná vysokými valy a příkopy. V současné době zde stojí pùvodní románský kostel sv. Petra a Pavla – románský kostel v gotické přestavbě ze 14. století stojí na místě bývalé tvrze, po níž zbyly obranné valy obepínající kostel i s přilehlým hřbitovem. V apsidě kostela je nástěnná freska vyobrazující 9 z údajných 12 rytířů – pánů z Mrdic, kteří se skrze modlitby snaží dojít božího odpuštění za svůj hříšný život, ve kterém terorizovali okolí. Tato freska pochází z poloviny 16. století, avšak pod ní jsou ukryté malby starší. Dnešní podoba je gotická z 2. pol. 14.stol. Okolo kostela je hřbitov, jehož součástí je též barokní márnice.                                                           Další památkou byla Šachtová vápenka z r. 1875, která sloužila k pálení vápna z vápence přiváženého z lomu od Prachovic v provozu do r. 1941 Tato technická památka byla bohužel zbořena.      Ve druhé pol. 19. stol. byla v Kostelci otevřena obecná škola, jejíž činnost byla ukončena v r. 1960. Obcí protéká potok Podolka, na kterém v minulosti pracovalo několik mlýnù.

Níže naleznete přepis článku z turistického průvodce Železné hory - letovisko Heřmanův Městec, koupaliště v Konopáči, který byl vydán roku 1939.

Kostelec u Heřmanova Městce

je 336 m. n. m. a má 661 obyvatel. K bohaté obci náleží osada Zdechovice a dědina Tasovice. Stavení rozložena jsou malebně v údolí, které z jižní strany uzavírají krásné lesy protékané potokem Podolkou s plachými pstruhy. Před lesy na vysokém kopci je kostel, za obcí rybník. Kostelec má svoji železniční zastávku na trati do Vápeného Podola a každoročně v něm hledá osvěžení několik desítek stálých letních hostů. Oplývá krásnými procházkami a jeho předností je i ta okolnost, že má ze všech obcí nejblíže do koupaliště v Konopáči, k němuž dojdete za 15 minut krásnou cestou s výhledy k zalesněným obzorům Železných hor. Kostelíček sv. Petra a Pavla jest nejvýznačnější budovou v Kostelci. Uvnitř, blíže oltáře, zachovala se gotická malba, znázorňující klečící rytíře v plném brnění s nápisem : Rod urozených a statečných pánů Heřmanů a,d. 1355, a, d. 1694. K této pamětihodnosti připomíná se pověst o zbojnickém životě dvanácti rytířů Heřmanů a leknínového listu, s kterým se dnes shledáváme v erbu města Heřmanova Městce. Kostelíček byl vystavěn na místě tvrze a dosud zachovaly se kolem příkopy a valy jako bývalá ochranná opatření. Nálezy zrezivělých střel a ostruh dosvědčují pohnuté doby válečné minulosti loupeživých pánů Heřmanů. Zajímavý jest i hřbitov, rozložený kolem kostela, a stará zvonička se zvonem z roku 1520. V XVII. století byly v kostelci velké železné hutě, které vymizely beze stopy. Dnes pálí se v Kostelci z vápence vyhlášené a hledané vápno, daleko rozvážené vápeníky, kteří však také pozvolna vymírají. Pálení vápna a dobývání vápence tvoří dnes charakteristický průmysl Železných hor. Kostelec jest dobrým venkovským letním sídlem v bezprostřední blízkosti krásného koupaliště v Konopáči a města Heřmanůva Městce.                                                                      Od kostela vede nás dále značka modrá a bílá do lesa, v němž sestoupíme až k potoku Podolce. Přes můstek přejdeme bystřinu do zalesněného údolí, kterým prochází krásná pohodlná cesta zvaná V procházkách. Podél trati a potoka dojdeme do Tasovic k osamělému strážnímu domku na trati. Zde je orientační tabulka, která nám ukazuje cestu též k Prachovicům. Přejedeme opět Podolku a pokračujeme k cestě až do Vápeného Podola.Od Tasovic až do Vápenného Podola naší značku modrou a bílou značka červenobílá označující Cestu Otakara Ostrčila.

Pověst o Heřmanských rytířích

Nejstarší pověst zaznamenal jako první  básník Rudolf Pokorný.

   "Kdysi za dávných dob žil na tvrzi Mrdické, mezi nynějším městem a Klešicemi, vladyka Heřman se svou manželkou. Žili v míru a pokoji a prosili Boha, aby se jim narodila děcka. Bůh vyslyšel jejich prosby bohatě, narodilo se jim celkem dvanáct synů. Když rodiče zemřeli, nevěděli synové bujností, kudy kam.Stali se pány celé krajiny a vystavěli si městečko Heřmanův Městec. Spořádaný život se jim znechutila tak po vzoru okolních vladyků a pána na Lichtemburku počali ve zdejším kraji loupit. Přepadali zámožné cestující a kupce. Když již míra přetekla, rozhodl se král učinit přítrž jejich řádění. Vyslal vojsko, které město oblehlo a sevřelo. Byli totiž Heřmani pokládáni za největší škůdce krajiny. Obleželí bratři poslali sousedům stejného ražení zprávu a žádost o pomoc. Po potoku poslali lupen lekna jako znamení, že pánům již "voda do huby teče". Poněvadž sousedé nebyli lepší než oni a báli se, aby na ně též nedošlo,přitáhli jim na pomoc a společnými silami královo vojsko zdeptali. Na památku pak Heřmani přijali do znaku svého list lekna a to na znamení, že z lekna pošlo královo leknutí. Tento erb dostalo i jejich město a má jej dodnes.

   Poněvadž bratři dobře tušili, že král to tak nenechá, vystavěli si rychle pro větší bezpečnost více tvrzí a Kosteleckou spojili s tvrzí Mrdickou podzemní chodbou. Potom začali řádit ještě více, než dosud. Tu vyslal král vojsko znovu. Tentokráte však vojsko nejprve pokořilo sousedy Mrdické a teprve potom přitrhlo k městu. Tehdy nemohli Heřmani sami dlouho vzdorovati. Vojsko dobylo město a rytíři prchali pod-zemní chodbou do tvrze Kostelecké.

   Mezitím však vojsko dobylo i tuto tvrz a v chodbě odbojné rytíře zaskočilo. Všichni Heřmané byli prý pobiti. Na místě, kde v Kostelci stávala tvrz, dal král vystavěti kostelík. Sotva však kostelík dostavěn, objevilo se na epištolní stěně presbytéře všech dvanácte Heřmanů v plné zbroji s leknem na štítech a modlící se, obrácených k oltáři. Nedošli prý věčného pokoje a nyní se tu za trest musí káti. Ještě dnes Ize jich tu spatřiti devět. Třem prý již bylo odpuštěno. Jednou sice tu fresku zabílili, ale Heřmani objevili sena stěně zakrátko znovu, a tak je prý z kostelíka mimo vůli boží nic nezapudí."


   Potud pověst. Od nejstaršího zaznamenání převzali pověst mnozí historikové. Tato pak v jejich podáních se liší v některých detailech. Někdy psáno, že lekno posláno sousedům po poslu, že kostelík sv. Petra a Pavla postavil vůdce vítězného královského vojska, že město založeno již před neblahou působností bratří.Většina podání se nevztahuje k přesnějšímu období, pouze někdy se činí zmínky o přátelství krále s otcem loupeživých synů a to od událostí u Milána.

   Proplétá se zde několik událostí, které prozrazují jakési historické pozadí, upřesnění však provést nelze. V historii neznáme žádný podobný příběh, neznáme ani tolik bratří v rodu vladyků z Mrdic. Víme ale, že první známý Heřman z r. 1325 měl skutečné více synů, nevíme však s jistotou kolik. Víme, že on a snad i jeho předkové byli povahy dosti prudké a pro škody způsobené jiným pánům bývali voláni k soudům. Rovněž víme, že podzemní chodba není smyšlenkou. Dochovala se zpráva o propadnutí části výkopu hrobu na kosteleckém hřbitově. Naproti tomu víme, že freska Heřmanů v kostelíku pochází asi z poloviny 16. stol. a že pod ní jsou fresky daleko starší.


 


Fotogalerie:

  • Zveřejněno: 13.08.2006   Staženo:  Zpět